You are here: Home Sborové dopisy Leden 2018 Boží vinice
Hlavní menu
News
31. 12. 2018
Vize regionu Barrandov
30. 12. 2018
Dopis členům sboru 2018
12. 4. 2018
Kurz Manželské večery
28. 3. 2018
Malá škola videa
28. 3. – 28. 4. 2018 Základy tvorby videa, dokument, titulky, dabing
9. 3. 2018
Nežít v čekárně
Seminář pro svobodné, 9.–10. března
26. 2. 2018
Dny dobrých zpráv
10. ročník, 26. 2. až 3. 3.
22. 2. 2018
Kurz Příprava na manželství
22. 2. 2018
Alfa pro mládež
2. 2. 2018
Stánek uctívání
44hodinová uctívací a modlitební stráž za Prahu a Českou republiku
25. 1. 2018
Místo uzdravení
pravidelná setkání k modlitbám za uzdravení
od 18:00 Palmovka
18. 1. 2018
Základy křesťanského života
Druhá lekce: Nový život, křest
13. 1. 2018
Worship night – Aioneth
Večer chval se skupinou Aioneth
7. 1. 2018
Alianční týden modliteb za obnovu církve
7.–14. ledna
 
Document Actions

Boží vinice

Kategorie: úvodník

... Můj milý měl vinici na úrodném vrchu. Zkypřil ji, vybral z ní kamení, vysadil ji vybranou révou;… Očekával, že vydá hrozny, ale vydala páchnoucí bobule… Co se ještě mělo udělat pro mou vinici, co jsem v ní neudělal?... Vždyť vinicí Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští jsou sadbou jeho potěšení… Běda těm, kteří připojují dům k domu, přibližují pole k poli, až už není místo a zůstáváte v zemi bydlet sami. (Iz 5,1–8)

Celé proroctví páté kapitoly Izajáše nezní moc optimisticky. Bůh ale neposílá své slovo, aby nás uvedl do deprese, ale aby nás opět nasměroval na sebe a dal milost ke změně.

První povzbudivá informace je ta, že Bůh dělá své dílo. Prorok nevyzývá k nějaké činnosti, ale oznamuje, že sám Bůh vysadil vinici a vysadil ji dobře. My nemáme budovat církev, resp. Boží lid, ale udělal to sám Bůh a udělal to dobře. Nic nechybí. Nezačínáme z nuly, nemáme předně něco udělat, ale přijmout s radostí a vděčností to, co dělá Bůh.

Další povzbudivá informace je Boží pohled na svůj lid. Muži judští jsou sadbou jeho potěšení, jinak se to dá přeložit, že jsou hýčkanou sadbou. Takhle Bůh mluví o svém lidu. O mně a o tobě. On z nás učinil svou vinici – církev. A naprosto logicky očekává, že tato vinice přinese dobré ovoce. Jenže výsledek je jiný. Jak je možné, že dobré Boží dílo přineslo tak špatný výsledek? Jak je možné, že církev, resp. její údy, ta hýčkaná sadba, přinesla mnohdy tak páchnoucí ovoce?

Bůh dává odpověď. Zastavěli jsme tu vinici vlastními domy a kvůli nim tam už nic nevyroste.

Takovým typickým vlastním domem je pohodlnost. Chceme ten svůj hezký sboreček – se svými chválami, které nám vyhovují, a s kázáními, která nám libě padají do uší. Skupinku, kde se na sebe jen usmíváme a neruší nás nově příchozí svými skutečně těžkými problémy. Možná si rádi zazpíváme písně o probuzení, třeba „chceme vidět Česko hořet ohněm Ducha“, ale co když ten oheň spálí něco v našem sboru, anebo dokonce v našem životě? Chceme se dát použít? Pozvat někoho domů, jít za někým, dát se k dispozici k vedení skupinky, nechat někomu místo vedle sebe? Sbor není naše vinice, to je Boží vinice.

Dalšími domy, které zabírají místo, mohou být hřích nebo marnost života. „…na Hospodinovy skutky nehledí a dílo jeho rukou nevidí“. (verš 12)

Izajáš ale mluví ještě o jedné překážce :„Běda těm, kteří říkají: Ať si pospíší, ať uspíší své dílo, abychom viděli, ať se přiblíží a naplní plán Svatého Izraele, abychom to poznali!“ (verše 18–19)

Na první pohled to není moc srozumitelné. V podstatě je tu varování pro ty, kterým jde více o to vidět Boží dílo než o Boha samotného. Chtít Boží dílo, abychom si ho prohlédli. Jako když král Herodes očekával, že když se setká s Pánem Ježíšem, tak on udělá nějaký zázrak a Herodes to uvidí. Chtít vidět Boží dílo jako zajímavost, příjemné vzrušení. Proč chci vidět lidi uzdravené Boží mocí, proč chválím Boha (písněmi, tancem, jinak), proč chci zažívat „Boží přítomnost“? Jde o Boha nebo o mne? Protože když mi přestane jít o Boží proměňující přítomnost, tak se lehce stane to, co píše Izajáš dále – zlu říkají dobro a dobru zlo.

Bůh zasadil vinici, stará se o ni a očekává dobré hrozny. To je evangelium – je možné vidět ovoce. Takovou vinicí je i náš sbor. Je jediná možnost, jak zabránit tomu, aby hrozny nevyrostly. Že my, Boží lid, zaneřádíme vinici svým harampádím. Jaký bude náš sbor? Ta ošetřená dobře vysazená vinice s krásnými hrozny, anebo vinice zastavěná našimi kůlnami a plná páchnoucích bobulí?

Bůh udělal své dílo dobře. On zbuduje církev, nikoli my. Nesnažme se dělat tu Jeho část, ale pokud je potřeba, zbourejme nebo Boha nechme zbourat ty naše kůlny, aby bylo místo pro dobré hrozny.

Celý sborový dopis

Lubomír Ondráček

Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System

This site conforms to the following standards:

Personal tools