You are here: Home Sborové dopisy Duben 2018 Velikonoce a nový chrám
Hlavní menu
News
3. 10. 2018
Kurz Výchova teenagerů
10 praktických a vtipných přednášek s diskuzí u kávy
19. 9. 2018
Kurz Výchova dětí
Deset dopolední o výchově dětí do 10 let pro nás, kteří se z toho občas trochu hroutíme...
13. 8. 2018
Prostě příběh
induktivní studium Bible formou rozhovoru
4. 8. 2018
Den pro rodinu
19. 7. 2018
Místo uzdravení
pravidelná setkání k modlitbám za uzdravení
od 18:00 Palmovka
1. 7. 2018
Misie skrze sport
Baví tě fotbal? Chtěl bys hrát v přátelské atmosféře? Nebo se chceš stát trenérem a vést druhé k Bohu?
1. 7. 2018
Bohoslužby během prázdnin
 
Document Actions

Velikonoce a nový chrám

Kategorie: úvodník

V pondělí před Velikonoci způsobil Ježíš rozruch v chrámovém nádvoří. Vyhnal odtud obchodníky a zpřevracel stoly penězoměnců. Podle zprávy evangelistů doprovázelo tento čin Ježíšovo vyučování: „Není snad psáno: Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy? Vy jste z něj učinili doupě lupičů.“ (Mk 11,17)

První část Ježíšova výroku cituje Iz 56,7, kde se mluví o tom, že Bůh přivede do svého domu cizince a kleštěnce, kteří k samotnému Božímu domu přístup neměli a nemohli se stát kněžími. Jejich místo bylo nanejvýš ve vnějším nádvoří, kde jim ale místo ubírali všemožní prodavači. Izajášovo proroctví jim však zaslibovalo, že dostanou v Božím domě lepší postavení, než jaké mají synové a dcery. Zdá se, jako by Ježíš ohlašoval, že vyloučení pohanů z chrámové bohoslužby je něčím, co Bohu vadí a chystá se to změnit.

Druhá část Ježíšova výroku odkazuje na Jr 7,11. Tady prorok Jeremjáš boří falešné naděje Judejců, kteří hřeší a domnívají se, že Boží chrám je zárukou, že se jim nic nestane. Jak by mohlo, myslí si, když v jejich středu stojí Boží dům? Chrám považují za bezpečný úkryt, kam se mohou utéct jako lupiči do své jeskyně a uniknout trestu. Bůh však Jeremjášovými ústy tuto falešnou jistotu odmítá. Pokud neučiní pokání, Boží trest přijde a ze samotného chrámu zůstanou jen trosky. Obdobnou situaci zřejmě Ježíš předpokládá pro své současníky. Jen o málo později svým učedníkům vysvětluje, že z celého chrámu nezůstane kámen na kameni (Mk 13,2).

Ježíšův čin v chrámovém nádvoří a jeho vysvětlení tedy podle všeho nese dvojí poselství. Na jedné straně ohlašuje konec stávajícího chrámu, na druhé pak naplnění Izajášovy vize chrámu, který funguje jinak a bude otevřený všem národům. Co všechno Ježíš ve svém vyučování o chrámu říkal, nevíme. Jisté ale je, že když o pár dní později stojí před židovskou veleradou, leží v jádru obvinění jediný výrok: „Zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.“ (Mk 14,58) Právě tato výpověď vedla k otázce: Jsi Boží syn? Velekněží si zřejmě Ježíšův výrok spojili se zaslíbením Davidovu synu, jemuž Bůh bude otcem a který postaví chrám (2S 7,12–14). Jak by to ale mohl být tenhle Ježíš a co by to bylo za chrám? Za toto rouhání jej odsoudí a ještě, když visí na kříži, se mu pro jeho slova o boření a stavění chrámu vysmívají (Mk 15,29).

Evangelia však svědčí o tom, že v oněch třech velikonočních dnech starý chrám skutečně skončil a základní kámen toho nového byl položen. V okamžiku, kdy Ježíš naposled vydechl, se roztrhla chrámová opona, která oddělovala místo Božího přebývání od lidské sféry. Dokonalá oběť byla přinesena. Člověk nyní může přistupovat k Bohu a Bůh může začít přebývat mezi lidmi. Starý chrám se všemi oběťmi, které měly umožnit smíření člověka s Bohem, ztratil význam. Brzy na to přestal existovat. Ten nový, jehož základ Ježíš položil svou smrtí a vzkříšením, ale stojí a roste.

Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás bydlí Duch Boží?“ ptá se Pavel bývalých pohanů v Korintu. (1K 3,16) Svatý Bůh začal přebývat a působit v těch, kdo uvěřili v Krista. Je jedno, zda byli předtím židy nebo pohany, zda hřešili víc nebo míň. Díky tomu, co se stalo o Velikonocích, se všem otvírá přístup k Bohu. Bůh pozvedl kámen zavržený staviteli a učinil z něj základ nové stavby. Jak píše apoštol Pavel: „Skrze něho máme my všichni, ať židé nebo pohané, přístup k Otci v jednom Duchu. Už nejsme cizinci a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříme do Boží rodiny, byli jsme vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde úhelným kamenem je sám Kristus Ježíš, v němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni v Pánu. V něm jsme my všichni společně budováni Duchem v Boží příbytek.“ (Ef 2,18–22). Kéž má Boží Duch mezi námi dost prostoru a tato stavba dál roste do krásy i velikosti a plní svůj účel: Být důstojným místem Božího přebývání v tomto světě.

Celý sborový dopis

Jiří Bukovský

Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System

This site conforms to the following standards:

Personal tools