You are here: Home Sborové dopisy Duben 2018 Velikonoce a nový chrám
Hlavní menu
News
31. 12. 2018
Petice za udělení azylu čínským křesťanům
odkaz
26. 5. 2018
Festival Na Výšinách
25. 5. 2018
Noc kostelů 2018
16. 5. 2018
Setkání manželských párů
s Jamesem Cecy
26. 4. 2018
Místo uzdravení
pravidelná setkání k modlitbám za uzdravení
od 18:00 Palmovka
 
Document Actions

Velikonoce a nový chrám

Kategorie: úvodník

V pondělí před Velikonoci způsobil Ježíš rozruch v chrámovém nádvoří. Vyhnal odtud obchodníky a zpřevracel stoly penězoměnců. Podle zprávy evangelistů doprovázelo tento čin Ježíšovo vyučování: „Není snad psáno: Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy? Vy jste z něj učinili doupě lupičů.“ (Mk 11,17)

První část Ježíšova výroku cituje Iz 56,7, kde se mluví o tom, že Bůh přivede do svého domu cizince a kleštěnce, kteří k samotnému Božímu domu přístup neměli a nemohli se stát kněžími. Jejich místo bylo nanejvýš ve vnějším nádvoří, kde jim ale místo ubírali všemožní prodavači. Izajášovo proroctví jim však zaslibovalo, že dostanou v Božím domě lepší postavení, než jaké mají synové a dcery. Zdá se, jako by Ježíš ohlašoval, že vyloučení pohanů z chrámové bohoslužby je něčím, co Bohu vadí a chystá se to změnit.

Druhá část Ježíšova výroku odkazuje na Jr 7,11. Tady prorok Jeremjáš boří falešné naděje Judejců, kteří hřeší a domnívají se, že Boží chrám je zárukou, že se jim nic nestane. Jak by mohlo, myslí si, když v jejich středu stojí Boží dům? Chrám považují za bezpečný úkryt, kam se mohou utéct jako lupiči do své jeskyně a uniknout trestu. Bůh však Jeremjášovými ústy tuto falešnou jistotu odmítá. Pokud neučiní pokání, Boží trest přijde a ze samotného chrámu zůstanou jen trosky. Obdobnou situaci zřejmě Ježíš předpokládá pro své současníky. Jen o málo později svým učedníkům vysvětluje, že z celého chrámu nezůstane kámen na kameni (Mk 13,2).

Ježíšův čin v chrámovém nádvoří a jeho vysvětlení tedy podle všeho nese dvojí poselství. Na jedné straně ohlašuje konec stávajícího chrámu, na druhé pak naplnění Izajášovy vize chrámu, který funguje jinak a bude otevřený všem národům. Co všechno Ježíš ve svém vyučování o chrámu říkal, nevíme. Jisté ale je, že když o pár dní později stojí před židovskou veleradou, leží v jádru obvinění jediný výrok: „Zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.“ (Mk 14,58) Právě tato výpověď vedla k otázce: Jsi Boží syn? Velekněží si zřejmě Ježíšův výrok spojili se zaslíbením Davidovu synu, jemuž Bůh bude otcem a který postaví chrám (2S 7,12–14). Jak by to ale mohl být tenhle Ježíš a co by to bylo za chrám? Za toto rouhání jej odsoudí a ještě, když visí na kříži, se mu pro jeho slova o boření a stavění chrámu vysmívají (Mk 15,29).

Evangelia však svědčí o tom, že v oněch třech velikonočních dnech starý chrám skutečně skončil a základní kámen toho nového byl položen. V okamžiku, kdy Ježíš naposled vydechl, se roztrhla chrámová opona, která oddělovala místo Božího přebývání od lidské sféry. Dokonalá oběť byla přinesena. Člověk nyní může přistupovat k Bohu a Bůh může začít přebývat mezi lidmi. Starý chrám se všemi oběťmi, které měly umožnit smíření člověka s Bohem, ztratil význam. Brzy na to přestal existovat. Ten nový, jehož základ Ježíš položil svou smrtí a vzkříšením, ale stojí a roste.

Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás bydlí Duch Boží?“ ptá se Pavel bývalých pohanů v Korintu. (1K 3,16) Svatý Bůh začal přebývat a působit v těch, kdo uvěřili v Krista. Je jedno, zda byli předtím židy nebo pohany, zda hřešili víc nebo míň. Díky tomu, co se stalo o Velikonocích, se všem otvírá přístup k Bohu. Bůh pozvedl kámen zavržený staviteli a učinil z něj základ nové stavby. Jak píše apoštol Pavel: „Skrze něho máme my všichni, ať židé nebo pohané, přístup k Otci v jednom Duchu. Už nejsme cizinci a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříme do Boží rodiny, byli jsme vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde úhelným kamenem je sám Kristus Ježíš, v němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni v Pánu. V něm jsme my všichni společně budováni Duchem v Boží příbytek.“ (Ef 2,18–22). Kéž má Boží Duch mezi námi dost prostoru a tato stavba dál roste do krásy i velikosti a plní svůj účel: Být důstojným místem Božího přebývání v tomto světě.

Celý sborový dopis

Jiří Bukovský

Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System

This site conforms to the following standards:

Personal tools